Kdyby vás například zajímalo, po kolika nebezpečných či ozbrojených lidech policie pátrá, jak dlouho už je hledá nebo z jakých zemí pocházejí, v oficiální aplikaci Pátrání po osobách se to nedozvíte. Můžete "zkoušet štěstí" a zadávat do formuláře jedno jméno po druhém, nebo si můžete tak jako my vytvořit jednoduchý počítačový program, který celou policejní databázi rychle projde a informace z ní uloží do přehledné tabulky. Té potom můžete pokládat různé otázky.

Nejdříve jsme se zaměřili na osoby nebezpečné a ozbrojené. Ke 22. dubnu, kdy jsme kopii policejních dat pořídili, jich muži zákona hledali 91, z toho jen tři ženy. V následující aplikaci můžete sami prozkoumat záznamy o každé z nich. Tabulka je seřazená podle toho, jak dlouho se spravedlnosti vyhýbají.

Prvním kliknutím na záhlaví kteréhokoli sloupce seřadíte tabulku vzestupně, druhým kliknutím sestupně. Vyhledávací pole záznamy filtruje. Můžete si zobrazit například jen ženy, jen občany České republiky nebo hledat konkrétní jména: třeba Radovana Krejčíře, o jehož vydání z Jihoafrické republiky česká justice už léta marně usiluje, Františka Procházku odsouzeného v nepřítomnosti za loupež, při níž zmizelo z bezpečnostní agentury 560 milionů korun, nebo Karla Šroubka, kterého detektivové hledají od roku 2003 jako svědka vraždy, zatímco on se s velkými úspěchy věnuje kariéře kickboxera na Novém Zélandu.

Jak dlouho unikají

Po Krejčířovi policie pátrá 2880 dnů, tedy téměř osm let. Po Procházkovi pět a půl roku, přesně 1985 dnů. A po Karlu Šroubkovi 3366 dnů, tedy devět let a dva měsíce. Rekordmanem je nyní dvaačtyřicetiletý Imrich Horňák, kterého se policii nedaří vypátrat 6667 dnů – tedy od doby, kdy mu bylo 24 let.

Střední doba pátrání po lidech nebezpečných a ozbrojených je šest let a dva měsíce, to je 2261 dnů. Po všech hledaných, včetně nebezpečných a ozbrojených, pátrá policie obvykle 450 dnů, tedy rok a čtvrt. Čím je tak velký rozdíl způsoben? Mnoho hledaných osob nemá zvlášť silný důvod se skrývat. Hledaní jsou třeba jen jako svědci nebo proto, že neplatí alimenty. Policisté tudíž přibližně polovinu z nich objeví během prvního roku pátrání, a jejich záznam z veřejné části databáze vypadne. Proto je střední doba hledání měřená na celém vzorku 6959 hledaných relativně krátká.

V následujícím grafu si můžete sami porovnat, jak se pátrání po různých kategoriích hledaných lidí daří. Zatímco u pohřešovaných se daří drtivou většinu ztracených lidí najít během prvního roku a počet nenalezených se pak v následujících letech drží na konstantní úrovni okolo dvaceti, u všech hledaných má křivka dopadení úplně jiný tvar. Nejméně úspěšní jsou policisté právě při pátrání po lidech nebezpečných a ozbrojených, kteří mají – jak už bylo řečeno – také nejsilnější motivaci se dál skrývat. Navíc je v této kategorii jako v jediné více cizinců než Čechů, a je tedy vysoce pravděpodobné, že se před českými zákony schovali v zahraničí.

Příští týden se v dalším článku zaměříme na osoby pohřešované a na otázku, z jakých států hledaní i pohřešovaní nejčastěji pocházejí.

Stáhněte si naše data. Co v nich objevíte vy?